Václav
Klaus
ml.

Dětské domovy na okraji zájmu


2. dubna 2018 Novinky.cz

    sdílejte:


Je Velikonoční pondělí, ale věnuji komentář raději než náboženství něčemu školnímu. Pod školním výborem parlamentu existuje totiž podvýbor pro Náhradní výchovnou péči.

Napsal jsem se tam, protože jsem to cítil jako dluh vůči bývalé poslankyni Jitce Chalánkové (TOP 09), která v minulém volebním období, jakožto moravská křesťanka, neúnavně hájila biologické rodiny, vystupovala proti norskému stylu státní péče o děti a českým aktivistům – sdruženým okolo tehdejší ministryně Marksové.

Česká republika přijala v roce 2012 pod tlakem stejných aktivistů a zájmových skupin – jako u školní inkluze – stejný přístup k „ochraně" dětí, jako má právě třeba Norsko. Dětské domovy jsou tedy údajně jedno velké „fuj" a zavedli jsme placené pěstouny a placené dočasné pěstouny. Zavedli jsme větší kontrolu rodin. Raketově roste počet dětí umísťovaných do placené dočasné pěstounské péče. I u malinkých 0-2letých dětí je počet dočasných pěstounů mnohem vyšší než dětí osvojených (někdo si je vezme za vlastní). Počet dětí dočasně „pěstovaných" za úplatu roste třikrát rychleji než počet dětí osvojených (2014-2016).

Z profesionálního prostředí dětských ústavů jsme tak část dětí vytlačili do opatrování lidem, kteří se jako pěstouni registrují rovněž ze zištných důvodů.
No a ve středu tedy byla schůze podvýboru, kam přišli zástupci dětských domovů a ústavů.

Na jednu stranu je vždy osvěžující vidět normální lidi z praxe. Lidi, kteří pracují s dětmi a „do Prahy" na úřad vyrazí teprve, až když už se pracovat skoro nedá. Na druhou stranu je děsivá analogie s problematikou inkluze nebo normálního vzdělávání, kde také vždy vidíte ty normální ředitele a učitele, ale mediální prostor okupuje partička šílenců a věrozvěstů. S velkým vlivem na legislativu a ještě větším vlivem na rozkrádání veřejných prostředků.

Posloucháte skoro hodinu a půl a slyšíte věci, které důvěrně znáte ze školské problematiky. „Neexistuje žádná koncepce, co má být cílem 'náhradní výchovné péče', natož aby to někdo nějak měřil a vyhodnocoval."

Ve školství také není žádná koncepce, třeba co má umět deváťák. Natož, aby to někdo kontroloval. Podobně není jasný cíl inkluze s měřitelným výsledkem (dříve to bylo, že handicapovaný jedinec měl práci a nebyl zcela závislý na státu).

Stejně jako u inkluze, kdy se měly zlikvidovat praktické školy a byly tak odříznuty od nárůstu finančních prostředků – je finanční zanedbání vychovatelů obrovské. Protože se s děcáky už moc nepočítalo.

Zástupci severočeských ústavů uváděli, že nemají (dnes) již jediné volné místo, a paní ze sociálek zoufale obvolávají ve snaze dítě někam umístit. Jsou snad místa v republice, kde je to lepší.

Ale řekněme si upřímně, nejlépe je dítěti ve vlastní rodině. Když to nejde (dítě rodiče nemá nebo zcela selhávají), nastupuje stát se svými organizacemi – ústavy. Musí o tyto ústavy dbát a jak ukazuje praxe – jsou nenahraditelné.

Obrovské problémy vyvolává veřejná „lidskoprávnost" ve vztahu k dětem již zkaženým (sociálně patologické jevy, kriminalita, fetování). Ředitelé popisují jak jedno, nedejbože dvě takovéto „děti" dokážou rozvrátit celý dětský domov. Fyzické napadání vychovatelů se stalo z ojedinělých případů běžnou součástí práce. Ředitelé mohou pracovat jen s „dobrým slovem". Nesmí použít nic. Dokonce ani testovat na drogy.

Tak to hodinu a půl posloucháte a cítíte tu destrukci státu i v této oblasti. Na druhou stranu, v minulém volebním období by takovýto podvýbor ve Sněmovně ani nevznikl, anebo pod taktovkou osob, které to vidí zcela opačně. Tak snad...


Václav Klaus ml.





    sdílejte: