Václav
Klaus
ml.

Inkluze je zločin na postižených dětech!​


24. listopadu 2016 Blesk

    sdílejte:


Originál článku - deník Blesk

PRAHA – Už tři měsíce se žáků týká takzvaná proinkluzivní novela školského zákona, která má lépe zapojovat i mentálně postižené děti do běžných kolektivů. O bilanci současného stavu proto Blesk požádal jednoho z největších českých odborníků na školství Václava Klause ml. (47, ODS). A podle něho je inkluze tak, jak ji nastoluje ministerstvo Kateřiny Valachové (40, ČSSD), zločinem!

Inkluze, která se od září prohlubuje, už pro ministerstvo školství není tématem. Navzdory kritice nejen speciálních pedagogů, ale i těch běžných už o ní ministryně Kateřina Valachová takřka nemluví. Proč?
Oni vidí, že to je extrémně nepopulární mezi učitelskou veřejností, mezi praktickými školami, a mají pocit, že už se překročil ten Rubikon, tak se snaží dožít do voleb a moc nekomunikují. Ale v mých očích je inkluze zločin. Je to zločin na mentálně handicapovaných dětech.

Rozveďte to, prosím...
Ty děti, které jsou tělesně postižené, už dávno do škol chodily. Kvůli nim se nemusela zavádět inkluze. Ale děti s mentálními handicapy naženeme a částečně jsme nahnali z praktické školy k nějakému osmnáctiletému asistentovi (pedagoga, pozn. red.) s čtrnáctidenním kurzem. To je zločin, protože ty naše praktické školy měly světovou úroveň a zajišťovaly, aby se drtivá většina žáků vyučila a nadpoloviční většina z nich si pak našla práci. Samozřejmě, nedělali pak jaderné fyziky, dělali někde v továrně, ale nosili domů výplatu a byli součástí společnosti. Těmito opatřeními my jim bereme naději na nějaký úspěch v životě, protože místo aby měli 7 hodin praktické výchovy, což měli na těch školách praktických, jsou na normální základce, kde mají druhý jazyk. A oni akorát poznají, že se jedná o cizí jazyk. To se nedá nazvat jinak než zločinem.

Předpokládám, že v případě úspěchu ve sněmovních volbách za rok by v ODS vůle ke změně byla. Co ale napříč spektrem?
Když mluvím s těmi normálními socialisty v krajích, tak u nich návrhy, které razí ministerstvo, nemají žádnou podporu. Ale z nějakých politicko-stranických důvodů pro ně nakonec vždy hlasují. Přitom to má důsledky, které jsou až nedemokratické. V Učitelských novinách si nedávno jeden emeritní člověk, šéf pedagogicko-psychologické poradny, stěžoval, že stát je nutí, aby udávali sociálce rodiče, kteří nechtějí třeba inkluzivní vzdělání a hledali by s dítětem cestu do praktické školy. Čili ten teror probíhá pod povrchem a ministerstvo teď mává kariérním řádem a navýšením mezd učitelů a o inkluzi se nebaví.

Ale ty katastrofické představy, mimo jiné i vaše, že budou běžné třídy přeplněné žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami anebo že se vyprázdní a zaniknou praktické školy, se zatím nenaplňují. Naplní se, anebo jste se mýlil?
Ty praktické školy se vyprazdňují léta. Tam dětí dlouhodobě ubývá, kvůli poradnám a různým nutným potvrzením je čím dál těžší tam vlastní dítě dostat. Každý starosta vám řekne, že chce-li opravit praktickou školu v obci, nesežene žádnou dotaci. Nemohou vyučovat podle původního vzdělávacího programu, je to taková poprava potichu. A jestli jde o vývoj od letošního září, tak každý, kdo tomu trochu rozumí, ví, že tyhle děti s mentálními handicapy jdou do praktických škol v průběhu školního roku. Prvního září přicházejí s kytičkou do školy...

Mluvíme o dětech, které nastupují bez diagnostiky do první třídy.
Ano, někdy v říjnu, listopadu to najednou tomu dítěti nejde, zaostává, a okolo pololetí a dále by ty v původním systému začaly přecházet na školy praktické. Tohle bude narůstat.

A poradny budou dle vás brzdit odchod takového dítěte na základní školu praktickou?
Rozhodně ano.

Jak?
Ony mají už spoustu metodických pokynů, které tam ministerstvo pomocí svých přidružených organizací zavádí, takže ty jsou pod tlakem, aby toto nečinily. A většinou si dovolí vzdorovat takoví ti nestorové poraden, kteří mají před důchodem. Ale čtyřicetiletý chlapík, který má přísnou manželku a hypotéku, si rozmyslí klást odpor. Je v tom daleko víc papírů, byrokracie.

To je koneckonců jedna z hlavních stížností na to, co se děje od září, i od pedagogů.
Ano, ti učitelé mi říkají: Já pracuji stejně jako před 10 lety, a výsledek je horší, protože spoustu té práce zabírá administrativa a byrokracie.

Na co si ještě pedagogové z vaší zkušenosti stěžují?
Hodně z nich i toto vnímá jako součást dlouhodobého rozpadu hodnot. Součástí vzdělávání je a vždycky bylo hodnocení: že ta hodná holčička, co se učila, má jedničku a ten, co se na to vykašlal, má čtyřku. Toho ubývá, protože ideologie inkluzivního vzdělávání je, že to je vlastně jedno. Takto začleněné děti sice nedosahují těch výsledků, kterých mají dosahovat, ale mají na to papír, tak se to slovním hodnocením – slovy, která nic neznamenají – popíše a dítě se postrčí do dalšího a dalšího ročníku. A to samozřejmě učitelé vnímají pro ty jejich trojkaře a čtyřkaře jako strašlivě demotivující. Přináší to rozpad konkurence, která v tom školství vždycky bývala. A má to i takový dopad, že naše patnáctileté děti jsou výrazně slabší než v některých jiných, třeba i mimoevropských, zemích v matematice, přírodních vědách. Ruku v ruce s tím jde ekonomické bohatství těchto zemí...

Ministerstvo školství dlouhodobě argumentuje, že normami souvisejícími s inkluzí narovnává podmínky pro handicapované děti, které už v běžném školství jsou, ale dosud nedosáhly na podporu. Vy na těch změnách od září nevidíte vůbec nic pozitivního?
Vyšší příspěvek škole na žáka s handicapy už je tu dlouho. Děti nevidomé, neslyšící, se speciálními vyučovacími potřebami, měly příspěvek vyšší třeba čtyřnásobně. Tohle je takové vypouštění mediální mlhy, aby si ti hloupější řekli: aha, na tom je i něco pozitivního. Přitom jsou to věci, které dávno fungují, stejně jako přirozená inkluze. Plošná inkluze je to, proti čemu já vystupuji a co nazývám zločinem.

---

Inkluzivní vzdělávání v kostce

Na základě takzvané »inkluzivní« novely školského zákona jsou od letošního září nastaveny podmínky pro lepší začleňování handicapovaných dětí do běžných škol. Týká se to i dětí s lehkým mentálním postižením (IQ 50–69), které byly dosud zařazovány do takzvaných škol praktických. V rámci novely je zajištěn vějíř podpůrných opatření včetně pomůcek či asistenta pedagoga, které žákovi přiřadí poradna a

na něž by měly školy dostat peníze od zřizovatele. Podle ministryně školství nejde o převratnou změnu, nýbrž o dorovnání prostředků, které žákům náleží a které dosud školy musely hledat ve vlastním rozpočtu. Podle kritiků jsou mimo jiné změny překotně připravené, směřují k rušení praktických základek a budou mentálně postižené děti násilně tlačit do běžných škol, kde nebudou prospívat.





    sdílejte: