Václav
Klaus
ml.

Kdo je víc, starosta nebo ředitel školy?


11. října 2016 Učitelské noviny

    sdílejte:


Pro „Učitelky" zkusím popsat jeden z důležitých školských faktorů, kde můj názor není zcela černobílý. Jde o vztah obce-školy.

U vztahu kraje-školy mám jasno. Kraje by měly být zrušeny jako takové, jde o nesmyslné nepřirozené útvary (normální je občan-rodina-obec-stát; nic mezi tím a nic nad tím). Vidíme to třeba na naprosto nesmyslných krajských volebních kampaních, kde není žádné téma krom trochy základního populismu a snahy, aby z centra doputovaly nějaké peníze k nám do oblasti. Strany se nijak neliší, snad jen grafikou billboardů. Odstrašujícím případem je pak 14 krajských ministerstev školství, které svou mohutností výrazně předčí pražský areál v Karmelitské ulici (MŠMT). Střední školy by měly být řízeny odvětvově. Kraje tak maximálně dokážou kouzlit s dotacemi na žáka a nějak je zmutovat a přinášejí 1001 další byrokracie pro ředitele škol.

Ale obce a základní školy? Zhruba třetina ředitelů Vám řekne, že mají „rozumného" starostu (dost často se jedná o menší obce), pro větší část ředitelů však představuje obec a její „řízení místního školství" faktor, který zabírá spoustu času, vytváří spoustu stresu a koneckonců ředitelé se ho „bojí" víc než inspekce.

Skutečně, v řadě měst vznikají „ministerstva školství" se snahou školy skutečně zcela ovládat, úkolovat a ředitele tlačí do pozice jakéhosi podřízeného, který má hlavně reportovat, poslouchat, radostně soutěžit v často nesmyslně nastavených kritériích kvality školy, případně dělat stafáž vedení obce. Řada ředitelů proto se slzou v oku vzpomíná na okresní školní úřady a obce by nejraději od škol odstřihly zcela, krom péče o budovu.

Dnes je zřizovatel nejmocnější figura v systému. Přibývá zpolitizovaných konkursů na ředitele. V městech od 20 tisíc obyvatel (řídí třeba deset škol) už se často vybírají straničtí kádři nebo rodinní příslušníci. Normální kandidát – třeba respektovaný mladý zástupce ředitele z vedlejší školy – je často bez šance. Slyšel jsem děsivé historky (město zamlčím), kde se místní šíbři obávali výsledků komunálních voleb a tak jmenovali jednoho (bývalého učitele) ze svého středu ředitelem jedné ze základek. Jaksi ze sociálních důvodů. Voliči však zůstali věrní, koalice se upekla znovu a tak pán po volbách rezignoval a vedení školy se chopila zase bývalá ředitelka.

Znamená to však, že obce nemají mít skoro žádný vliv na školu? Nemyslím si.

Čistě matematicky (pro matikáře – jde o variaci, kombinaci či něco jiného ☺ ?) mohou nastat čtyři případy.
1) Osvícený starosta; osvícený ředitel
2) Osvícený starosta; příšerný ředitel
3) Příšerný starosta; osvícený ředitel
4) Příšerný starosta; příšerný ředitel

Zdaleka ne ve všech obcích se jedná o případ ad 3, přičemž u některých ostatních typů není metoda: „vliv obce = 0" ideální v obecném zájmu. Jak to řešit? Rozdělil bych problém na dvě základní podoblasti. Zaprvé nechat ředitele škol, školy řídit. Zadruhé způsob odvolávání a jmenování ředitelů.

K prvnímu bodu. Jestli někdy nastoupí osvícenější ministr školství s politickou podporou – jeho hlavním úkolem bude hlavně zákony (či jejich části) a vyhlášky rušit. Přidal bych jen dvě nové části zákona.

a) Taxativní výčet toho, co musí školy o své činnosti reportovat státním, krajským či obecním orgánům a jak často. Přičemž zákon stanoví, že vše ostatní je zcela dobrovolné. Neboli vyrazit nekonečnou kreativitu při výrobě dotazníků, portálů a reportů úředníkům z rukou.

b) Se netýká dnešního tématu. (Jde o optimalizaci sítě středních škol a její současnou nemožnost, neb jakákoli osvícená snaha úředníků – se stává okamžitě lokálním politickým bojem typu Poděbrady vs. Nymburk.)

Ale zpět k tématu. Ad a) Ředitelé škol musí mít kompetence, musí školy svobodně řídit, nikoli být jen bezduchou převodovou pákou orgánů.

Jmenování ředitelů: Jsem odpůrcem jakýchsi šestiletých lhůt a automatických konkursů. Zejména pro to, že u učitelů nic takového není. Prudce by poklesl počet schopných kantorů ochotných se stát ředitelem. Zvýšená odměna je totiž 100x vynahrazena daleko větší zodpovědností, byrokracií a stresem. A vystavit se kvůli tomu ještě existenční nejistotě? Podobně je to s povinným studováním paoboru „školní management", to taky odrazuje spoustu schopných lidí.

Někteří ředitelé (a všichni to vidí) – prostě jsou a mohou vést školy dvacet i třicet let. Někdy i rok je moc.

Mám představu, že u jmenování a odvolání ředitele by mělo hrát roli více prvků systému, nikoli dominantně zřizovatel. Řekněme po třetinách zřizovatel; zástupce státu (tedy ČŠI); zaměstnanci. Tedy aby při skutečně závažných chybách či dlouhodobé stagnaci šlo ředitele odvolat kdykoli. Ale zase kvalitní ředitel bude mít své jisté – těžko proti sobě poštve vlastní zaměstnance a obec zároveň. Nebo obec a stát zároveň.

Na druhou stranu ředitelé základních škol si musí uvědomit, že řídit obecní školu je i trochu politika. Může se nám to tisíckrát nelíbit, ale je to tak. Když jsem jezdil po školách (obecních) po venkově v USA – praštila mě „političnost" školy přes nos. Všeobecné volby do místní školní rady (za celou komunitu) – vážně brané s ostrou kampaní. Pan ředitel zastavoval cestou po oblasti v každé druhé hospodě se pozdravit s místními vlivnějšími obyvateli (hospodským a tak).

Chci tím říci, že školy nejsou zcela „kosmickým" prostorem nezávislým na ničem okolo, že škola je výraznou součástí obce. Proto také neexistuje zcela jasné černobílé řešení. Přesto by trochu spravedlnosti a pravidel systému slušelo.



    sdílejte: