Václav
Klaus
ml.

Listopadová nálada


26. listopadu 2018 Novinky.cz

    sdílejte:


Vítr a doposud spal v břidlicích / jablka střásá z udivených stromů / dlouhými kroky vracíme se domů / i psům je venku zima psíčkům toulavým

Tady by mohl dnešní komentář skončit. Protože až popíšu celou stránku, jako každé pondělí, nevystihnu tuhle část roku lépe než verše Jana Skácela. Navíc si ani nejsem stoprocentně jistý, že jde o Skácela. Je i dost možné, že to nějaký vzdělanec vyvrátí nebo vyguglí, budu osočen z „fake poezie" a pořeší mě pak i na klubu. Za kulturu je tam u nás poslanec Baxa.

Ale jsem rozhodnut. Jako píšu občas o létě či o cyklistice – napíšu dneska o konci listopadu. Protože už mě politické komentáře unavují a nemám na to dnes náladu, je listopad a venku ošklivě.

Navíc ta báseň je krásná a patří asi k těm dvaceti, co si pamatuju v hlavě. Má ještě dvě další sloky, co se sem nehodí, neb jsou lehce erotické a existenciální. (Teď se musím MeToo přiznat – všechny ty básničky, co znám nazpaměť, jsou takové – protože jsem je v životě vždy používal ke stejným účelům, a buďte si jistí, že když ty veršovánky zplodíte sami, pánové, budou vedle těch skutečných prostě totálně béčkový. Ale tyhle rady radši přenechám Halině Pawlovské a vraťme se k listopadu.)

Jako malý kluk jsme měli v čítance nějaký článek či literární úryvek, kde se chlapečka ptali, jaké má nejradši roční období. No, a pointa byla, že se mu vlastně líbil celý rok. Sníh v zimě a sáňkování, na jaře jak to kvete a potůčky plné vody, v létě koupání a vůbec všechno a na podzim pouštění draků, barevné listy... No, a když nad tím občas přemýšlím, je to pravda. Třeba podzimy, jako byl ten letošní, jsou nádherné. Čistý vzduch, nádherné barvy, ta nostalgie, že je to vše u konce. Zimu miluju taky a sníh. Léto v Čechách – o tom jsem nedávno s láskou psal. Praha je nejkrásnější na jaře v květnu. Mně nevadí ani začátek listopadu – Dušičky.

Ale s druhou půlkou listopadu mám fakt problém. Tma poskočí sama o sobě a návratem od letního času ještě víc. (Jsem pro letní čas mimochodem). Silniční kolo musíte odložit, ale sníh na lyžování ještě není. Je vám neustále příšerná zima, protože je vlhko, větrno a přidáváte oblečení teprve postupně. V únoru za stejného počasí budete dvakrát víc nabalení. Protože jste odložil kolo, zato sežral tři kachny a dvě husy v rámci svatomartinských akcí – panděro se již roztáhlo na „vánoční vrchol roku". Tak ani ve vytopené koupelně se u zrcadla moc nepoveselíte.

Je hnusně dokonce i tady v Peci, kde je jinak pořád krásně. Všechno je zavřený, ti úspěšnější odjeli utratit celosezónní vydělané peníze do teplých krajin. Ti druzí v garáži štelují sněžné skútry a frézy nebo tak něco. Venku není nikdo. Krakonoš se sojkou se připravují na tu bílou pořádnou vánici.

Už aby to bylo. Nebo aspoň, aby už byl Advent. V tom vidím naději, neboť jako dítě jsem Advent rád neměl, nemohl jsem se dočkat Vánoc a byl to jakoby prodloužený listopad. Teď ovšem ve zralé dospělosti vnímám Advent odlišně, to zklidnění, přípravu na nový začátek, na svátky. Ujasnit si vše podstatné od nepodstatného. Přestat se honit za nesmysly. Zapálit doma svíčku a františka.

Možná že za pár let budu mít rád i tuhle druhou půlku listopadu.

Napište mi kdyžtak dnes do komentářů, co je na druhé polovině listopadu hezkého, ať mám inspiraci. Děkuju.


Václav Klaus ml.





    sdílejte: