Klaus
ml.
Naplněný a důstojný život
18. prosince 2017 Novinky.cz
V pátek zemřel ve věku 87 let František Zahrádka, nositel druhého nejvyššího českého vyznamenání (Řád TGM) a rád bych věnoval tento adventní komentář jeho světlé památce.
Když jsem četl na Novinkách smutnou zprávu o Františku Zahrádkovi, tahle slova mi nějak naběhla na jazyk.
Další slova vás napadají vzápětí. Jsme zvyklí se litovat (i já před 14 dny napsal komentář o životě „Když jdete nahoru a když jdete dolů...") kvůli drobnostem a nestát jen s pokorou nad tvrdostí osudu, jaké čelili někteří vlastenci před námi.
František Zahrádka jako osmiletý (1938) prchal s rodiči ze Sudet, jejich vlak byl ještě německými bojůvkami ostřelován. Bydleli pak nějakou dobu ve vagónu. V roce 1948 se zapojil přes Skaut do odbojové činnosti, tiskl letáky, vydával ilegální časopis, převedl řadu lidí přes hranice do bezpečí.
Dostal za to v devatenácti letech 20 let těžkého žaláře. Propuštěn byl v roce 1962. Zůstal pracovat v uranových dolech, protože stejně neměl kam jít. Jako penzista se dožil revoluce a v roce 2007 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Ale jinak měl velmi tvrdý život.
A ještě bych rád zmínil jednu věc, která asi není tolik adventní. Vůli k aktivitě, práci, činorodost.
František Zahrádka stál u zrodu legendárního sdružení K231 v roce 1968. Stejně jako v roce 1990 u Konfederace politických vězňů. Dodnes výraznou aktivitou byl Památník obětem komunismu Vojna u Příbrami, který František Zahrádka spoluzakládal a často tam prováděl (nejen školy), byl proslulý dobrou náladou.
Slušnost, důvěryhodnost a v mezních situacích velká osobní statečnost. Naplněný a důstojný život. Co chtít od života víc?
Václav Klaus ml.