Václav
Klaus
ml.

Ředitel školy na seznamu ohrožených druhů


24. září 2018 Novinky.cz

    sdílejte:


Svět okolo nás má více vrstev. Hlavní je ta osobní pochopitelně. Zdraví, vztahy, rodina, kariéra... Pak jsou dějinné události a hlavní parametry země, kde žijeme. Maďarsko, volby, migrace, rozvrat hodnot, na kterých stál západní svět... A pak jsou ještě věci „mezi", kterých si často nevšímáme.

Něco ve vašem světě se mění – ale vy si všímáte pochopitelně především svého osobního světa a pak velkých věcí. Stěhuju se tento týden do Krkonoš, skončily rozvodové tahanice a většina majetku bude dcerky. Zařizuju mraky věcí. Nastavit si nějak život... Z druhé strany v novinách a parlamentu se řeší Maďarsko a kdy přijdeme na řadu my. Jsme s Maďarskem, nebo proti? Jsme sami se sebou, nebo proti?

Ale mezi tím vaším malým světem a světem velkým, před kterým nejde moc uniknout, se nám plíživě mění třeba školy.

Že nejsou učitelé odborných předmětů a nejsou matematici, fyzikáři, chemici – to se občas někde napíše. Ne že by to tedy nebyla tragédie.

Ale zaznamenali jste, že ubývají lidé, kteří jsou ochotní dělat ředitele školy? Na 50 % konkursů (bylo jich dvakrát víc než loni) ředitelů škol se hlásí buď jeden, nebo nula uchazečů. Česká školní inspekce uvedla, že u 12 % konkursů došlo k nějakým brykulím ze strany zřizovatele (obce či kraje), realita bude určitě dvakrát horší.

Žádný div, že to nikdo nechce dělat. Už před čtyřmi lety jsem tu napsal komentář „Ředitelé škol, otloukánci všech otloukánků" zde a situace se od té doby ještě dost zhoršila. Inkluze, GDPR, registry smluv, zborcení systému nenárokové složky mezd na většině škol. Vedení padesáti pomatených EU projektů, aby ředitel dostal alespoň nějaké peníze do školy. Byrokracie jako blázen.

Napadlo vás někdy, proč třeba EU neposílá České republice na projekty jen tu malou část peněz, která je navíc? Namísto toho, že my pošleme do Bruselu miliardy a pak to jde lehce navýšeno nazpátek, s celou tou šílenou byrokracií a děkovnýma cedulema? Kdyby se ta většina peněz poslala školám (dle velikosti) rovnou z rozpočtu, to by byl ráj. (Bývalo to takhle.)

Malé kompetence řídit základní věci (mzdy, personální věci, učivo, aktivity), zato obrovská byrokracie a osobní zodpovědnost každého „řídi" za tisíc jedna věcí.
Divíte se, že to nikdo nechce dělat? Učit je radost, řídit lidi taky, úřadovat ne.
K tomu podvody při konkursech, kde si školu někteří krajští či obecní potentáti pletou se svým majetkem (zděděným lénem) – což třeba u krajů, které by správně vůbec neměly existovat, je děs. (Inicioval jsem změnu vyhlášky o konkursech a ministr přislíbil legislativní kroky.)

Imbecilní vzdělanostní požadavky státu na ředitele školy. A budu osobní. Hodně politiků a novinářů mě z duše nenávidí (zastávám prostě jiné postoje než oni) a snaží se mi zavařit, kde mohou. Ale ještě nikdo z nich nikdy neřekl, že bych byl špatný ředitel školy. Přesto kdybych zítra abdikoval ze Sněmovny, ředitele školy bych už dělat nešel. Protože abych šel na nějakou obskurní vysokou studovat „školský management" – už pár let obligatorní požadavek státu na ředitele školy –, to radši budu dělat vlekaře. Jenže takových jako já je víc.

Normální ředitelé z masa a kostí, ve své podstatě řídící učitelé, kteří dosahují výborných pedagogických výsledků, mají trochu politické nadání (vycházet s lidmi) a organizační schopnosti. Ti ze škol mizí. Přicházejí „vystudovaní" školští manageři, nabiflovaní legislativními blbostmi, které se stejně pořád mění. Nebo lidé s kontakty na krajské politiky.

Ale tu českou školskou soustavu drží dobří ředitelé, kteří se snaží ze své školy udělat maják kultury a vzdělanosti. Když vymřou, bude to skokový propad kvality vzdělávání v naší zemi.

Principiální by pochopitelně bylo zrušit zákon o pedagogických pracovnících (tam jsou i ti říďové) bez náhrady. Jenže to by nás bylo tak 20. Budu muset počkat na tu ministerskou komisi a zkusit to změnit jen tak kompromisně (aby nás bylo ve Sněmovně 101).

No, nic. Zdravím z Pece pod Sněžkou, odesílám komentář a jedu do Prahy zařizovat nějaký ten podnájem, když tam mám tu „zákonodárnou" práci. Ideálně nějakej pěknej. Protože nakonec to zdraví a dobrá nálada jsou stejně nejdůležitější.





    sdílejte: