Václav
Klaus
ml.

V Betlémě leží jezulátko a na světě vládne dobro. Na chvíli.


25. prosince 2017 Novinky.cz

    sdílejte:


Betlém leží pár kilometrů jižně od Jeruzaléma. Patří pod palestinskou samosprávu a původní křesťanské obyvatelstvo je dnes rychle ubývající menšinou. Ale poutníci stále jezdí, vstupy do města kontroluje izraelská armáda.

Změny poměrů a vládců tohoto posvátného území jsou v historii neuvěřitelně překotné. Nejen Turci, křižáci, Britové, Izraelci, Jordánsko... Koneckonců ani při narození Ježíše (Herodes Veliký) to nebylo moc terno a „trvale udržitelný vývoj".

Podle řady badatelů (Kepler spočetl konjunkci Saturnu a Jupiteru – hvězda betlémská – na září roku -7) se Ježíš vůbec nenarodil v zimě, nikdo také 24. až 25. prosince nic neslavil. Několik století se Kristovým narozením nezabývala ani samotná církev a teprve pak se Vánocemi překryly pohanské oslavy slunovratu.

Tohle všechno je možná pravda, možná také není. Ale síla legendy, pověsti, víry, začátku nového světa – tohle vše nadále určuje i život nás ateistických Čechů. Minimálně koncem roku. Mlčky a v jádru rádi se podřizujeme.

V mnoha rodinách se pořád jí ryba jen jednou za rok. Zdobíme stromeček, alespoň ti, kteří mají s kým slavit. Ano, jde o oslavu lidské pospolitosti, rodiny. Jak jdete životem, mění se prožití Štědrého večera naprosto, ale ta víra, že to všechno musí mít nějaký smysl, že je na světě krásně, a že když na světě krásně není – musíte vydržet a počkat si. Naděje přijít musí. Tahle víra vás koncem prosince provází.

Bude mi brzy padesát. Prožíval jsem Vánoce jako kluk. Pamatuju si ten naprostý rozdíl mezi návštěvami babiček a příbuzných (všude byly nějaké dárky a cukroví) a samotného Štědrého dne doma. Většinou se pak večer balilo na hory, neboť 25. ráno začínalo soustředění našeho lyžařského oddílu v Jeseníkách.

Vlak jel asi v šest ráno. Často jsem dostal jako hlavní dárek lyže. S jedněmi (Völkl typ Mustang) jsem i samou radostí spal v posteli. Takové ty tmavě modré. Měla je půlka všech malých závodníků – jiné se nedovážely ten rok. Ale asi jsem lepší lyže nikdy neměl. Dodneška si kupuju tuhle značku.

Pamatuju si Vánoce v pubertě, kdy už vás to jakože doma nebaví, radši byste byli jinde, ale nesmíte a stejně byste neměli moc s kým co kde dělat. Ale ten pocit už máte. Pak přijde prosinec, kdy jste poprvé s nějakou holkou. To už je dětství v čudu, ale v tu chvíli vám to nevadí. Zanedlouho vám tam na Štědrý den křičí nějaké to vlastní jezule. Z gruntu jiné Vánoce a asi ty nejlepší.

Když bylo Vojtovi s Kačkou asi tak čtyři a dva a půl, nechal jsem jim udělat z překližky domeček. Asi metr na metr. Naše paní učitelka výtvarky byla moc šikovná. Domeček byl schovaný v ložnici a oni už si hráli s ostatními dárky. Tak jsem je zavolal, „že Ježíšek možná ještě ...".

To čisté nadšení v jejich očích – vidím pořád. A uvidím ho asi, i až budu ležet v pečováku na Vánoce někde sám. Lepší svátky už jsem nikdy neměl a lepší dárek nikdy nikomu nedal.

Pak začnete dostávat od dětí dárky sám. Zpočátku především sprchový gel Pivrnec, protože ho měli v drogerii vedle školy. Byla to kosmetika na pivním základě. Jakožto hrdý otec jsem si vypěstoval závislost a kupuju ho dodnes, i když mě děti už nezásobují.

Pak přijde den, kdy jdou na Štědrý večer rodiče k vám. Už jste, aspoň na Vánoce, hlava rodiny. Čas letí.

A pak je to zase všechno jinak – a jedete se svou holkou na hory lyžovat, jak před pětadvaceti lety.

Ale čerstvý a voňavý stromek a ten pocit, že je na světě dobro a pokoj – je tu zas. A naděje. Jinak by to nebyly žádné Vánoce.

Hezké svátky všem.

Václav Klaus ml.





    sdílejte: